Velkou či malou zahradu?
Odpověď na tuto otázku je velmi důležitá. Velký prostor skýtá spoustu možností a fantazii netřeba držet na uzdě. V opačném případě je lepší řídit se podle osvědčených tipů a zařídit si sice malou, ale stejně krásnou zahrádku.
Rozdělte si prostor
- Dbejte hlavně na zdůraznění diagonály. Zahrada potom nebude působit tak protáhle a úzce.
- U krátkých a širokých zahrad je dobré zdůraznit delší osu. Zahradě tak dodáte větší hloubku.
- Dělící prvky v prostoru zahrady, například pergola, dodají zahradě určitou strukturu a opticky malou zahradu zvětší.
- Využijte stěny domu pro pěstování kordónového ovoce nebo popínavých rostlin, ušetříte tím spoustu místa.
Zahradu můžete mít i na terase nebo balkóně
I na malém prostoru můžete sklízet úrodu nebo se kochat barvou a vůní květin. Na vaší terase nebo balkóně se bude dobře dařit rajčatům, paprikám, bylinkám, chili, trvale plodícím jahodám nebo fazolkám a hrášku. Možností je spousta, záleží na vaší fantazii.
Prostor balkónu zaplňujte vertikálně, myslete na to, jak ušetřit co nejvíce místa. A nezapomeňte vše dobře zajistit, aby nikdo nepřišel k úrazu, když přijde silný vítr.
Výběr těch správných rostlin pro malou zahradu
- Vyvarujte se velkým remízkům na vzdálenějším konci zahrady, protože ty zahradu opticky zkracují.
- Vybírejte si spíše rostliny, které rostou do výšky. Rozlehlé keře a stromy zahradu zužují.
- Pěstujte ovoce, jde to. Například jabloně s malou korunkou na pomalu rostoucích zkultivovaných podkladech nepotřebují příliš mnoho místa. Vhodné jsou také bobulovité keře, např. rybíz, maliny a ostružiny.
- Barva rostlin hraje při plánování zahrady důležitou roli. Na malé zahrádce by v pozadí neměly stát rostliny se žlutými, oranžovými ani červenými květy a výrazné barevné kontrasty. Obojí poutá pozornost a posouvá tak tyto části dopředu.
- To samé platí pro tmavě zelené rostliny a rostliny s velkými listy.
- V pozadí by měly stát spíše rostliny s modrými a šedými odstíny a s malými listy či květy. Působí nejasně a vytváří proto dojem vzdálenosti.
Vedení cest
- Zahnuté zahradní cesty a rozšiřující se cesty navodí dojem, že zahrada bude působit kratším dojmem, než ve skutečnosti je.
- Zvětšete místo toho hloubkový dojem pomocí vysokých a hustých bočních lemů nebo pomocí přímých cest. Zkuste cestu směrem dozadu pomalu zužovat, když budete chtít zahradu opticky rozšířit.
- Stejného efektu také docílíte pomocí do koulí sestříhaných buxusů seřazených podle velikosti. Vepředu vysoké, směrem dozadu nižší.
- Hrbolaté, nerovné cesty zahradu opticky uvolňují a přitahují pozornost. Rovné cesty naproti tomu odvádí pozornost od podstatného.
Užitná či okrasná zahrada?
Další důležitou otázkou je, zda bude vaše zahrada užitková nebo jen okrasná.
Užitková zahrada, nazývaná taktéž kuchyňská, je opět v módě. Dokonce i ve městě se objevuje čím dál tím víc míst, kde se lidé setkávají a hospodaří se svým kouskem půdy. Říká se tomu urban gardening.
Okrasná zahrada, například skalka, potřebuje méně péče. Na zahradu užitkovou musíte mít čas, nejen na pěstování, ale i na související péči a pozdější sklizeň.
Vysoký záhon
Pokud máte málo místa a půda na zahradě je chudá na živiny, je vysoký záhon dobrou alternativou k zeleninovému záhonu.
Výhody vysokého záhonu
- Je ergonomický. Díky vyvýšené poloze záhonu šetříte při zahradničení svá záda.
- Je ideální pro pěstování rostlin, protože teplo zespodu půdy a vrstevnaté uspořádání vysokého záhonu, resp pařeniště, pozitivně ovlivňuje rychlý růst rostlin.
- Ve vysokých záhonech roste méně plevele a méně ho napadají slimáci.
- Můžete v něm smysluplně zpracovávat zahradní odpad.
- Pečuje se o něj velmi snadno, jelikož se na rozdíl od ostatních záhonů nemusí okopávat.
Hřiště pro děti
Zahrada je nejen místo pro relaxaci, ale také pro velká i malá dobrodružství. Zejména děti ocení, pokud budou mít alespoň malý plácek jen a jen pro sebe. V našem sortimentu naleznete velký výběr z dětského zahradního programu - hrací věže, domky, houpačky, skluzavky, trampolíny, pískoviště a spoustu dalších nezbytností proto, abyste na své zahradě slyšeli i dětský smích.
Zahradní biotop
Mít na zahradě biotop je být v souladu s přírodou. Biotop představuje životní prostor pro různé rostliny a zvířata, ale může být klidně součástí jednoho či několika životních prostředí.
V prvé řadě se pod pojmem biotop rozumí různé součásti krajiny, které vznikly přirozeně. Můžou to být povodí, lesy, jeskyně, močály a louky. Hovorově se tak označují i uměle vytvořené součásti krajiny.
Nejlepším příkladem je zahradní jezírko. Poskytuje nový domov mnoha malým živočichům, ptactvu dává vodu, místo k odpočinku či hmyz ke svačině. Má-li se vlastní zahrada stát biotopem, neexistují vlastně žádná pevná pravidla. Možné je vše, co vás napadne. Důležité je pouze to, abyste se při tvorbě zahrady řídili přirozenými vlastnostmi okolí. Pouze tak se v těchto životních prostorech vytvoří biologická rovnováha.
Skalka
Skalky jsou tolik oblíbené hlavně proto, že jsou jasně strukturované a mají velmi nenáročnou údržbu. Mimořádně atraktivní jsou na konci léta, kdy traviny a trvalky proměňují tuto kamennou krajinu v neskutečně barevné moře květů.
Jak již název napovídá, hlavní prvek tvoří kameny různých druhů a velikostí a rostliny odolné vůči suchu (luční a skalkové keře). Fantazii se meze nekladou. Použít můžete rovněž traviny, kvetoucí keře a rostliny z horské flóry.
Ústřední roli u tzv. alpiny, resp. alpské zahrádky, tvoří rostliny z Alp. Mají ale zcela výjimečné požadavky na místo, v hluboké zemi se jim daří jen zřídka. Skalky by měly mít dobré odvodnění a v ideálním případě by měly ležet na mírné stráni, která je orientována na jih či jihozápad.
Klasická skalka je vystavena přímému slunci a skládá se z propustné zeminy, která je prostoupena říčním štěrkem, což vytváří ideální podmínky pro růst výše uvedených druhů rostlin.
Japonská zahrada
Japonské zahrady odráží japonskou filosofii a historii. Jejich původ ovšem leží v čínských zahradách z období, které vychází z taoismu a principu jing a jang. Kvůli velmi omezené ploše jsou v Japonsku velmi rozšířené miniaturní napodobeniny.
Japonské zahrady jsou naplánované do detailu. V zásadě se rozlišují na dva druhy:
- Karesansui
- Tsukiyama
Zatímco u zahrad Karesansui (např. zenové zahrady) se nepoužívá voda ani větší rostliny, u zahrad Tsukiyama se vytváří miniaturní krajina za pomoci kamenných hor a malých kopců a jezírek, která znázorňují moře.
Existují ovšem i poddruhy, např. jezírkové, čajové, zenové a močálové zahrady. Cíl je u všech stejný - zahrada v harmonii s okolím.
Při pozorování se člověk vydává na výzkumnou expedici. Děje se tak především díky asymetrickému, decentnímu uspořádání jednotlivých dekoračních prvků, díky čemuž se celkový obraz může zásadně měnit v závislosti na drobné změně pozorovací pozice. Každý prvek ztělesňuje buď myšlenku, dlouhý život, kus přírody nebo vše dohromady.
