Režie: Viktorie Lörinczová | Kamera: Vojtěch Nedvěd
Síla železa zkrocená umělcem
Příběhy vikingů a starých anglosaských a germánských kmenů – ty vkládá do své tvorby Petr Floriánek, mečíř, jehož práci oceňují sběratelé z celého světa. Milovníky jeho kousků najdeme ve Spojených státech amerických, Austrálii i v řadě evropských zemí. Jeden z jeho mečů je dokonce součástí sbírky Deutsches Klingenmuseum v Solingenu (Muzeum čepelí).
Své zkušenosti s výrobou zbraní, většinou mečů, nožů či kopí, a šperků předává i dál prostřednictvím přednášek. Několikrát do roka jezdí přednášet například do Velké Británie.
Snažím se, abych dokázal bezcenný materiál svou prací přeměnit na cennou věc,“říká mistr mečíř, jehož zdrojem pro získávání materiálu jsou většinou sběrné dvory. Právě tam nachází železo i ocel, které se pod jeho rukama mění v meče dávno mrtvých válečníků.
Petrova tvorba je plná ornamentální symboliky a historických odkazů. Sám říká, že když zavře oči, je pro něj těžké představit si i jablko. Jakmile se mu však do rukou dostane tužka a papír, začnou se dít věci.
Jako každý umělec má i Petr u sebe stále náčrtník, aby mohl každý svůj nápad okamžitě zaznamenat. V jeho malém zápisníku najdeme nejen náčrty motivů a budoucích sběratelských kousků, ale také různě dlouhé texty psané runami.
Důležitou roli hraje v Petrově životě příroda.
Protože jí chce být co nejblíž, bydlí se svou rodinou v domě přímo u lesa nedaleko Prahy, který průběžně dostavuje. Aby mohl nerušeně tvořit, má na zahradě malou dřevěnou dílničku, ve které najde vše potřebné pro „hrubou práci“. Právě tam prchá z moderní uspěchané doby do světa dávné minulosti, příběhů cti, odvahy a spravedlnosti.