Režie: Zeno Václavík | Kamera: Jan Zbořil
Od nápadu ke kladivu, ohni a kovu aneb skloubit tradici s vizionářstvím může být příjemnou výzvou. Christine Habermann von Hoch je toho důkazem. Sama o sobě tvrdí, že má kov od malička v krvi. Inspirací a vzorem byl pro Christine již od útlého věku její otec – uznávaný česko-německý umělecký kovář Alfred Habermann, který ji volně vedl k řemeslu.
Za jejím umem stojí kreativita, nadšení, vlastní iniciativa a chuť osvojovat si nové postupy. Pro osvojení kovářských postupů dle Christine stačí učit se očima, zkoušet a získávat tím praxi.
Na počátku každého díla je myšlenka, kterou Christine postupně transformuje do vizuální podoby a hmoty. Samotnému kovářskému řemeslu předchází studování, výkresy, papírové modely a realizace v kovu od nejmenších měřítek po finální poměr jedna ku jedné.
Ve fázi realizace pracuje s kladivy na kování i tepání, kleštěmi na manipulaci s těžšími materiály a plechy, ale i modernějšími technologii jako bruska, řezačka a svářečka.
Christine má za cíl vytvářet díla se silným příběhem i obsahem a neustále se pohybuje na pomezí kutilství i umění. Sama se proto kategorizuje jako designérka kovu, jelikož lze v jejich dílech najít syntézu zručnosti machra a kreativního přístupu.
