Často se na něj obrací nejen umělci, ale i reklamní agentury, které hledají to nejlepší pro své klienty. Díky Ondřejovu umění totiž jejich brand může plout po nebi a upoutat tak pozornost širokého publika.
Vznášející se objekty z jeho dílny jsme mohli obdivovat mimo jiné na prknech Národního divadla, Státní opery, Divadla v Dlouhé i v Městském divadle Brno, a to ve více než 500 představeních. Nad svými hlavami je pozorovali návštěvníci karlovarského filmového festivalu nebo koncertů Leoše Mareše. Jeho „létající“ reklamy byly k vidění i na extraligových hokejových zápasech.
ˈJo, to chceme, to se nám líbí.ˈ A pak je druhý vzrušující moment, kdy vzducholoď dokončíte, poprvé nafouknete a ona ožije,“
říká tvůrce vzducholodí. Jak sám Ondřej Eremiáš prozradil, při tvorbě návrhů většinou nepoužívá počítač. Ručně vytváří modely svých budoucích děl, občas si vyrobí i celou scénu, pro kterou je ta či ona vzducholoď určena.
Umění a řemeslná zručnost, to je to, co se v práci Ondřeje Eremiáše propojuje.
Svou „pracovní dobu“ tráví na dvou pracovištích – u sebe v dílně a na místě, pro které je vzducholoď určena.
„To největší kutilství vidím asi v přípravě motorových jednotek, což je otázka jemné mechaniky,“
říká Ondřej s tím, že vše musí být v tomto ohledu precizní. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by dojít k problému. To se však za celých cca 500 představení nestalo.
