K čemu všemu lze vrtačku použít?
Všechny vrtačky, prakticky bez vyjímky, mají dnes ve spouštěcím tlačítku reostat, umožňující plynulou regulaci otáček. Mají také pomocnou rukojeť s uchycením na hloubkový doraz. A co s vrtačkou můžete dělat?
1. Vrtat
Vrtat lze do různých materiálů s příklepem i bez. To závisí od použitého vrtáku. U vrtání je důležité používat otáčky doporučené pro daný materiál a průměr vrtáku.
2. Šroubovat
Vrtačkou šroubovat můžete, ale opatrně, jede ve větších otáčkách než šroubovák. Když nejste opatrní můžete strhnout drážku, nebo ukroutit hlavičku vrutu, či šroubu. Pokud budete šroubovat delší dobu, nezapomeňte nechat přístroj vychladit protočením naprázdno.
3. Míchat
Důležité je použít „metlu“ správné velikosti a se správnou geometrií lopatek, které jsou postavené pro řidší i tužší materiály, lopatky položené, i s menším odporem. Mícháme od vody a roztok postupně zahušťujeme. Vrtačkou pohybujeme nahoru a dolů. Pozor na tangenciální síly.
4. Brousit
Při broušení, obzvlášť dlouhodobějším, na vrtačku netlačte. Chlazení motoru by bylo málo účinné a motor se může „spálit“. Pokud se vám zdá úběr malý, vyměňte brusné médium, je buď „ucpané“ (zanesené), a nebo má nevhodnou zrnitost.
5. Frézovat
Tady pozor na radiální a tangenciání (boční) tlaky. Vrtačka je konstruována zejména pro zatížení axiální (v ose). Obzvlášť u levnějších přístrojů s pouzdrem a ne ložiskem, může dojít k poškození uložení výstupní hřídele.
Jak funguje příklep u vrtačky a proč je vrtačka bez příklepu přesnější?
Příklepový mechanismus je pomocná funkce, umožňující efektivnější vrtání do křehčích materiálů. V převodovce je umístěno ozubnicové kolo, které způsobuje, že výstupní hřídel i s vrtákem poskakuje dopředu a vzad. Tím dochází k ulamování třísky ubírané vrtákem a vrtání je efektivnější. Znamená to ale také, že výstupní hřídel musí být uložena volně, aby se mohla v ose pohybovat.
Vrtačky bez příklepu
Slouží k přesnému vrtání v zámečnické nebo stolařské dílně, například pro nýtování, vrtání otvorů pro závit nebo kolíkování. Absence příklepového mechanismu umožňuje kvalitnější uložení výstupní hřídele a tím větší přesnost.
Vrtačky bez příklepu neoplývají velikým výkonem. Z části je to proto, že vývrty „z ruky“ mívají malý průměr, ale hlavně proto, aby byly lehké a dalo se s nimi pracovat dlouhodobě bez větší námahy. Nebývají vybaveny pomocným držadlem a nelze je většinou upnout do stojanů a držáků.
Vrtačky s příklepem
To už jsou přístroje velmi univerzální. Kromě vrtání do všech materiálů je možné je využít k vykružování, šroubování a nebo k použití s různými nástavci například pro broušení. Vrtačky byly také používány jako pohonná jednotka přídavných zařízení.
V základu je možné vrtačky s příklepem rozdělit na přístroje se stálým převodem a nebo s dvoustupňovou převodovkou. Některé vrtačky jsou vybaveny rozvinutou elektronikou, která umožňuje regulovat velikost kroutícího momentu, případně udržovat předem zvolené otáčky i při rozdílném zatížení.
Pamatujte
U levnějších vrtaček není výstupní hřídel vedena v ložisku, ale v kluzném pouzdře. Při zvýšeném stálém bočním zatížení pouzdra může dojít k jeho přehřátí a uvolnění a tím k následné nepřesnosti při vrtání.
Jsou při výběru typu vrtačky důležitá i sklíčidla?
Rozhodně. Vrtačky mají různá sklíčidla (upínací hlavy). Existuje vrtačka s ozubeným věncem, který dotahujeme klíčem (nebo bez něj) a vrtačka „bezklíčová“, kde sklíčidlo dotahujeme holou rukou.
Bezklíčová sklíčidla jsou dvouplošná a nebo jednoplošná. Rozdíl je v tom, že dvouplošné sklíčidlo je nutné uchopit pro dotažení, či povolení za jednotlivé plošky, tedy oběma rukama, a jimi otáčet proti sobě.
Na utažení jednoplošného sklíčidla sice také potřebujete obě ruce, ale buď je na přístroji umístěno aretační tlačítko, nebo je vřeteno vrtačky zaaretováno automaticky.
Dnešním standardem jsou sklíčidla s rozsahem 1,5–13 mm. U starších vrtaček byl používán rozsah 1–10 mm. Některé těžší vrtačky mají sklíčidlo s rozsahem 1,5-16 mm. Moderní bezklíčová sklíčidla mají zámek proti povolení.
Jaký výkon machrovi stačí?
Vrtačka se stálým převodem (obvykle 3-3000 ot/min) je vhodná do bytu a nebo pro kutila, který ji používá opravdu jen k vrtání menších průměrů a občasnému šroubování. Mívá menší výkon, je lehká, malá, obratná a skladná.
Vrtačka s dvourychlostní převodovkou obvykle mívá i větší výkon motoru než vrtačka se stálým převodem. Druhý převodový poměr bývá stejný, jako u vrtačky jednorychlostní (0-3000 ot/min). První převodový poměr je silový, s nižšími výstupními otáčkami (0-1500 ot/min). Tímto poměrem lze vrtat větší průměry děr, šroubovat větší vruty a šrouby, vykružovat větší průměry, míchat stavební směsi. Tyto vrtačky bývají vybaveny prokluzovou spojkou, která chrání uživatele před „namotáním“ při zablokování nástroje.
Ještě pár tipů na konec
- Používáte vrtačku jako pohonnou jednotku k jinému stroji? Dejte pozor na zpřevodování v daném zatížení. Vrtačka musí běžet volně, aby se stihla vychladit. „Poslouchejte, jestli zpívá, nebo kňučí!“
- Je veliký rozdíl, když s vrtačkou (a vlastně každým strojem) pracujete v létě na sluníčku nebo v dílně při chladnějších teplotách. Rozdíl v okolní teplotě může být i 30 stupňů.
- Vrtačka, jako každý podobný přístroj, se ochlazuje nejlépe při maximálních otáčkách. Pracujete-li při zvýšeném zatížení (šroubování nebo míchání), nechte přístroj vždy chvíli vychladit při volnoběžných otáčkách.
- Pozor na rozdělení axiálních (ve směru osy vrtačky), radiálních (kolmo na osu vrtačky), případně tangenciálních (boční síly, ne ve směru osy, ale ani kolmo k ní) sil. Vrtačku se snažte zatěžovat vždy jen axiálně. Mnemotechnicky, když zpívá, jede axiálně, když škrvčí a úpí, pracujete radiálně, či tangenciálně).
- Co jde dělat s pomalejšími otáčkami, to jimi dělejte, za přehnanou rychlost nový vrták nekoupíte.
- Mezi stojanovou vrtačkou a ruční elektrickou vrtačkou je obrovský rozdíl.
- K vrtání jsou nejlepší vrtačky, k broušení brusky. Každý přístroj, byť má i jiné možnosti, je určen k jedné, určité práci.
Poslouchejte, jestli vrtačka zpívá, nebo kňučí!
